Chapter 15 - Why me?

28. září 2014 v 14:19 | Bramborka |  I need you today, tomorrow and forever!




Pohled: Jennie


Všechno mě bolelo, byla jsem v nějakém pokoji a kolem mě hovořily znepokojené až rozčílené hlasy. Nechtěla jsem otevřít oči, připadalo mi jako bych se podvědomě bránila otevřením očí nějaké bolesti, která číhala nedaleko mě. Co se stalo? Co se to děje?



"Zůstanu u ní, ale ty by ses měl raději ztratit!" Slyšela jsem andělův rozčílený hlas. Srdce mi poskočilo radostí - konečně přišel. Měla jsem radost, ale jen do té doby než jsem otevřela oči.
Nad mou postelí se skláněli dva muži - Michael a Danny. Co tu dělá Danny?
"Néééé!" Chytila jsem se za bříško, kde ještě před několika málo hodinami žilo mé miminko. Konec...
"Vzbudil si jí!" Danny se obořil na Michaela a praštil jej do ramene. Michael vydechl, na Dannyho se ani nepodíval, jeho pohled patřil mně. Povzdechl si. "Jennie..." Jeho oči byly plné smutku. Nemohla jsem se do nich dál dívat. Nebyl tu se mnou! Nebyl tu se mnou, když jsem jej ztratila. Bolestně jsem si tiskla ruku ke svému bříšku a nechala slzy stékat po mé tváři, všechno uvnitř mě se trhalo. Tak strašně mě všechno bolelo.
"Danny?" zašeptala jsem a můj hlas se ztrácel v neustálém pípání těch zatracených přístrojů, které mi každou chvilkou ukazovali realitu dnešního dne.
"Jsi v pořádku? Měla bys ještě spát, omlouvám se, že tě tenhle... vzbudil," zamračil se na Michaela.
"Jak bych mohla odpočívat, když...." Nemohla jsem to doříct. Měla jsem pocit, že kdybych to vyslovila nahlas, tak bych přiznala porážku a přiznala si realitu, i když jsem samozřejmě věděla, že na tom už nejde nic změnit.
"Jennie..."Chtěl mi něco říct, ale já jsem kroutila hlavou. Nestále jsem o jeho vyjádření lítosti ani o soucitu, který jim oboum křičel z očí. Chtěla jsem umřít. Proč mi Bůh vzal mé miminko, ale nevyslyšel mé přání, aby si mě k sobě vzal spolu s ním? Ani on o mě nestál! Kdo by se se mnou taky obtěžoval! Nechtěla jsem dál žít, nemohla jsem dál žít. Podívala jsem se na hadičky zavedené do mých žil a vztekle jsem je začala strhávat! "Ne! Ne! Ne!" křičela jsem a házela sebou.
Danny mě popadl do náruče. "Jennie, Jennie..." křičel na mě, ale já ho neposlouchala a snažila se od něj odstrčit.
"Jennie, ono žije... přežilo. Tvé miminko je stále uvnitř tebe." Zakřičel Danny a já v ten moment zmrzla na místě.
"Co?" hlesla jsem a na tváři se mi rozlil úsměv plný naděje. Přitiskla jsem si ruce k bříšku a v srdci jsem věděla, že má pravdu, ono žije. Mé miminko je stále se mnou.
"Jak?" podívala jsem se na něj zmateně. "Doktorka říkala, že je konec, že se nedá zachránit." Ke své nelibosti se Danny zadíval na Michaela.
"Přijel jakmile jsi omdlela a křičel na celou nemocnici ať tě dají dohromady a zachrání tvé dítě! Okamžitě tu byl hrozný binec, všichni se o tebe najednou zajímali a telefony neustále drnčely, novináři volali a chtěli vědět, kdo jsi a co se děje, ale ti nejsou důležití. Důležité je, že tě dali dohromady a zachránili tvé miminko. Budete v pořádku," pohladil mě po tváři a já se podívala na Michaela.
Byl v rohu místnosti a díval se na nás jako na zjevení. Vyvarovala jsem se jeho pohledu. "Michaeli? Je to pravda, žije?"
"Ano." Jeho hlas byl sotva slyšitelný.
"Děkuji, žes ho zachránil." Myslela jsem to vážně, byla jsem mu vděčná, jen jsem se na něj zrovna teď nemohla podívat. Měl tady být místo Dannyho a nemuselo se to vůbec stát. A i když logický hlas v mé hlavě na mě křičel, že Michael nevěděl, že se mnou čeká dítě, tak já jsem mu dávala za vinu, že tady se mnou nebyla a že dopustil, aby to vyústilo až sem.
"Je..." zakroutil hlavou. "Není zač," otočil se a bez dalšího slova odešel.


"Jennie." Danny mě popadl do náruče a mačkal mě, pak jako by si uvědomil, že sem těhotná (JSEM TĚHOTNÁ!) a pustil mě. Díval se na mě jako na svatý obrázek. Položil mě zpět do postele a zavolal sestru ať mi jde dát zpět všechny ty hadičky, které jsem si vytahala.
Nemohla jsem popsat, jak jsem se v tu chvíli cítila, všechno ze mě spadlo a já byla šťastná. Měla jsem své miminko, přežilo. Po hodině, kdy jsem jen šťastně koukala před sebe a hladila si své bříško, Danny konečně promluvil.
"Jsem rád, že jsi v pořádku, vy oba. Nikdy jsem nezažil větší bolest než když jsem viděl tebe na tom sále jak trpíš."
"Kde ses tu vůbec vzal? Jak si věděl, že jsem tady?" Chytila jsem ho za ruku. Byla jsem šťastná, že je tady - byla jsem šťastná, že byl se mnou i předtím.
"Nepamatuješ? Moje mamka tu děla sestřičku, jakmile se dověděla, co se děje, tak mi volala. Neváhal jsem a vydal se sem. Tak dlouho jsem tě neviděl, zmizela si beze slova." Bylo to obvinění.
"Já vím, promiň. Děkuji, že sis to se mnou vytrpěl. Asi to nebyl pěkný pohled."
"Za to tohle je pěkný pohled," pohladil mě po mé usmívající se tváři. "Utekla jsi kvůli tomu maličkému? Bála ses, co by Michael udělal?" Zakroutila jsem hlavou. Čas pravdy. "To dítě čekám s Michaelem."
Šokovaně na mě zíral. "Zabiju ho!" Chystal se vydat ze dveří, ale já ho chytila za rukáv a strhla zpět.
"On o tom až do včerejška nevěděl a neměl to vědět."
"Ale udělal ti to!"
"Udělal mi miminko aniž by o tom věděl!" Zasmála jsem se hořce, když jsem to řekla takhle, tak to vyznělo vtipně ačkoli nebylo. Nevěděla jsem, co mě tam za branami nemocnice čeká, ale teď jsem na to nechtěla myslet, zahnala jsem ty ošklivé myšlenky, byla jsem těhotná!


Danny se na mě díval jak na blázna. "Co?"
"Stalo se v ten den, kdy jsem měla narozeniny. Měl horečku a myslel, že jen sní, to já jsem ta, která by si zasloužila jednu do nosu. Vlastně by se dalo říct, že jsem ho zneužila, ale tenkrát mi to připadlo tak skutečné," zahnala jsem slzy zpět kam patřily.
"Proč si to udělala?" Byl trochu znechucen, i když se to snažil kontrolovat.
"Tenkrát si měl pravdu, byla jsem do něj zamilovaná."
"Fuj, mohl by být tvůj otec!"
"On se cítí jako můj otec a proto je to pro něj tak těžké," zakroutila jsem hlavou.
"A jak se postavil k tomu, že čekáš dítě?"
"Ještě jsem s ním o tom neměla šanci mluvit a ani nevím jestli chci, bojím se."
"Ochráním tě," objal mě.
"Děkuji, ale tohle musím já sama."
"Miluješ ho ještě?"
"Teď jsem zraněná. Ten den, kdy mě odvezli do nemocnice, tak se ženil. Stála jsem v první řadě, když říkal své vyvolené své Ano...Zkazila jsem jim svatbu tím, že jsem se zhroutila."
"Stejně ho zabiju."
Usmála jsem se na něj, byl roztomilý. "Ne, to neuděláš. Zachránil mé dítě."
"Co budeš teď dělat?"
"To nevím," přiznala jsem.


****
Danny odešel a já zůstala sama, ale nevadilo mi to, měla jsem to maličké uvnitř sebe.
"Ahoj Jennie, klepala jsem, ale asi si mě neslyšela." Dovnitř nakoukla Marie.
"Ahoj!" usmála jsem se a nebýt těch pitomých hadiček, tak jí skočím do náruče.
"Jak ti je? Mrzí mě, že jsem tu nebyla," plakala.
"Žádné slzy, Marie, jsme v pořádku," pohladila jsem si bříško.
"Jsem za to tak šťastná!" Ocitla jsem se v jejím náručí.
"Michael tu byl?"
Polkla jsem. "Byl a zase odešel."
"Já ho praštím!"
"To je dobrý."
"Ne, to není, musíte si promluvit."
"A co Laura, ještě tak běsní?"
"Ne, teď chodí po špičkách, ví, že udělala chybu, když prozradila, že čekáš Michaelovo miminko.


"Je mi tak líto, číms musela projít," znovu se rozplakala.
"Bylo to strašné! Myslela jsem, že je konec, chtěla jsem umřít. Tak strašně mě to bolelo a všude, všude byla samá krev!" Kolébala jsem se ze strany na stranu.
"Pšššt, to jsem nechtěla, nesmíš se tím už trápit, Je to v pořádku a teď už to bude jen lepší. Jste v pořádku a na tom záleží."
"Já vím, jsem šťastná, že ho pořád mám u sebe. Já nevím, jak bych to bývala přežila."
"Pšt, už víš, kdy se budeš moct vrátit domů?"
Zakroutila jsem hlavou. "Není to můj domov, už ne."
"Co to plácáš za nesmysly?"
"Nemyslím si, že bych tam byla víc vítaná," posmrkávala jsem.
"To je nesmysl. Michael ti nechává předělávat pokoj a těší se až přijdeš domů."
"To těžko. Nevím, jestli zvládnu se tam vrátit. Celá ta situace mě dostala sem. Byla chyba se sem vracet."
Přikývla. "Možná ano, ale teď už další chybu udělat nemůžeš."
"Má Laru a já jsem na něj naštvaná, i když bych neměla."
"To teda máš právo být na něj naštvaná! Měl tady být s tebou a nikam se nehnout, místo toho aby se někde tahal s ní!" Měla jsem pravdu byl s ní, i když už věděl, že jsem těhotná a skončila jsem v nemocnici. Bodlo mě u srdce, ale snažila jsem se potlačit negativní pocity, abych neublížila miminku.
"Tak kdy tě propustí?"
"Asi zítra nebo pozítří."
"Už?"
"Taky jsem se divila, ale doktorka Moriganová říkala, že budu v domácí péči a že mě bude často chodit kontrolovat. Říkala, že mi domácí prostředí bude svědčit, zapomněla jsem jí ale říct, že já domov nemám," posmutněla jsem. Dolehla na mě realita.
"Jennie!"



***
L. O. V. E.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Starlight Starlight | E-mail | Web | 28. září 2014 v 14:41 | Reagovat

Všechno jsem si přečetla, akorát jsem zmatená, jak měly ty kapitoly vyjít? :-D
Jinak jsem neskutečně ráda, že je to maličké v pořádku! Ale Michael mě teda zklamal, nehorázně mě zklamal. Chápu, že má na něj Laura vliv, a že si ho dokáže u sebe udržet.. Ale že se hned ztratí, že jen tak odejde? Jo, dobře, vyburcoval lékaře, aby Jennie pomohli, a počkal, jestli se to podaří, ale to, že pak odešel, mě teda zklamalo ...  
I když, musím uznat, že být na jeho místě tak bych s sebou taky sekla. Na svatbě se od své nastávající dozví, že jeho svěřenkyně čeká jeho dítě... Chudák, snad se dá brzy dohromady a bude jednat jak nejlíp dovede.

2 Bramborka Bramborka | Web | 28. září 2014 v 14:47 | Reagovat

Star, už jsem to dala do pořádku, ale nejdřív vyšla 14 a po ní 13, takže jste nejdříve četli tu 14... bylo mi divné, když mi přišly na email komentáře na kapitolu, která měla vyjít až zítra. Teď už je to správné.[1]: :-(

3 Starlight Starlight | E-mail | Web | 28. září 2014 v 15:14 | Reagovat

[2]:Aha, no hlavně, že už je to v pořádku ;-) :-D To já spíš jen výjimečně přednastavuju termín vydání. Vždycky to publikuju hned, ať v tom nemám zmatek ;-)

4 Bramborka Bramborka | Web | 28. září 2014 v 15:19 | Reagovat

No, já právě také, jen teď jsem to udělala výjimečně, protože jsem nevěděla jestli se dostanu k počítači :-) no, a takhle to dopadlo :D [3]:

5 Zuzy Zuzy | Web | 28. září 2014 v 19:53 | Reagovat

Task taky jsem s toho byla ppletená, ale dobrý.. Bože já se tak bála, že se stane, to nejhorší a jak se mi ulevilo, že to tak není..Je jasný, že komunikace mezi Mikem a Jennie bude váznout, Mike se bude stydět, protože to co udělal se nijak moc vysvětlit nedá.. :-) a Jennie doufám, že neudělá nějakou blbost, protože ta by ohrozila jí i mimnko, když si ho vybojovala do teď, musí to už zvládnout.. a Miku, ty hejbni táím svým sexy pozadím a koukej jí pomoct se se vším srovnat a ty Jennie ty ho prosím nech!! a LAru, navrhuju d hladomorny!!! Protože čuju, že ona to jen tak nevzdá, fůrie jedna ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama