Chapter 10 - Beauty

12. června 2013 v 1:27 | Bramborka |  Beautiful Soul




Pohled: Ashlyn

"Ashlyn?" promluvil ženský hlas vycházející ze dveří.
"Liso?" zašeptala a utišovala Sam, aby nezačala štěkat, tak jak to měla v povaze.
"Ano, to jsem já. Přišla jsem ti jen říct, že už je ráno a měla bys vstávat, pokud se chceš stihnout nasnídat a také školu…" Žaludek se mi stáhl nervozitou.



"Do-bře," polkla jsem a odkryla peřinu. Bylo nezvyklé chladno na tuto roční dobu.
"Chceš s něčím pomoct?" Podívala jsem se na ní opatrně. Nevěděla jsem jistě, jak to říct
"Tak dobře," řekla Lisa a v jejím hlase znělo zklamání. Ashlyn už docela štvalo, jak všechny tyhle lidi musela odhadovat pouze po hlase. Jak by si přála je vidět…
"Vlastně ano…" vydechla jsem konečně. Tohle pro mě bylo těžké, ale i důležité a navíc, nechtěla jsem být nevděčná. Zdálo se mi, že paní Lisa má opravdu zájem na tom, aby mi pomohla.

"Ano?" A rázem byla nadšená.
"Mohla byste mi prosím vybrat oblečení, abych do školy nešla zase jako šašek? Naposledy se mi Ashton smál, že jsem měla rovně pruhovanou sukni a příčně pruhované tričko…" Lisa se rozesmála a já se k ní musela přidat. Teď už mi to vtipné připadalo. Ale v den, kdy jsem šla takhle do školy… Ashton zrovna nebyl doma a tak se mi všichni ve škole smáli. Šla jsem chodbami a ty hnusné holky se mi ihned začali smát.
"V ten den to asi nebylo příjemné, že? Lidé a především děti umějí být někdy tak zlé. A Ashlyn?"
"Ano?"
"Proč mi také netykáš? U Michaela si to zvládla…" Byla dotčená? Ale jak jsem jí měla vysvětlit, že u Michaela mi to šlo tak hladce, protože má tak krásný a něžný hlas?
"Pokusím se," usmála jsem se.
"Děkuji Ti, tak jdeme na to?"
***
Pohled: Michael
Bylo to tady! Přecházel jsem nervózně před schody sem a tam jako blázen! Skoro jsem nemohl spát, jak jsem byl z dnešního dne nervózní, ale proč? Ashlyn do školy normálně chodí, tak proč tak vyvádím? Lisa se mnou ještě od včerejška promluvila a nevypadá to, že by se to mělo v nejbližší době změnit.
Rozevřely se dveře, nedočkavě jsem vzhlížel ke schodům. Musel jsem se držet, abych je nevyběhl a nezačal na kolenou přemlouvat Ashlyn, aby si to ještě rozmyslela. Tak bídně jsem na tom byl. První vyšla Lisa a zářila jako vánoční stromeček, což jí přešlo vzápětí, co mě zmerčila číhajícího pod schody. Její oči mi v tichosti vyhrožovala, abych nic nezkoušel. Zamračil jsem se na ní.
Vyšla Ashlyn, poodstoupila stranou, na okamžik jsem si myslel, že padá, ale mýlil jsem se - Ashlyn jen dávala prostor svému pejskovi Sam.

"Sam!" hladil jsem jí, když na mě nadšeně skočila. Ashlyn ztuhla a prázdným pohledem shlédla ke mně. "Michael, je tady?" Stiskla Lisiinu ruku. Ta pokrčila rameny a odpověděla, že stojím pod schody. Ashlyn se nepatrně usmála. "To dostanu i kornout, že je tady takový uvítací výbor? Michaeli, váš, že nejdu do školy poprvé?" S Lisiinou pomocí scházela ze schodů.

Já, jsem jí vážně chtěl odpovědět, ale při pohledu na ní jsem nemohl. Byla tak krásná… Její dlouhé hnědé vlasy byly jemně zvlněné a volně jí splývaly po zádech. Již nebyla oblečená do nevzhledných, volných šatů, ale její postavu těsně obepínaly jemně růžové šaty, ve kterých vynikly křivky jejího těla. Zíral jsem s otevřenou pusou. A lačným pohledem sjížděl její postavu. Ta růžová jí rozjasňovala, šaty jí sahaly sotva do půli jejích dlouhých nohou. Na sucho jsem polkl při pohledu na její pozadí, které bylo ještě víc zvýrazněno ozdobnými flitry na spodním dílu šatů.


Prase! Okřikl jsem sám sebe. Byl jsem sebou naprosto konsternován, jak jsem se na ni takhle hladově mohl jen koukat? Já! Ale když už já mám takové myšlenky, jak se na ní asi budou koukat kluci ve škole? Nejistě jsem přešlápl.
"Pání, Ashlyn, ty jsi kočka!" Přilítl do haly Princ. Ani jsem nevěděl, že je vzhůru. Zmíněná osoba zčervenala a nervózně pohodila vlasy. "Děkuji, ti Princi, jsi velice pozorný," zasmála se zvonivým smíchem.
"Tátova škola, ále teď, když je táta už v chomoutu, tak jsem na řadě já." Zamrkal na mě a já nestačil zírat, zatímco se Lisa uvolnila a domem se rozezněl její hrubý smích. "Princi, ty jsi číslo, a jak to, že si tak brzy vzhůru? Paris už je taky…" Princ se na sovu matku podíval a zamračil se.
"Mami!"
"Co?"
"Kazíš mi námluvy!" Postěžoval si Princ a vzal Ashlyn za ruku, když už stála v hale.
"Áhá," zasmála se Lisa a stoupla si ke mně. "Cos to provedla?" zašeptal jsem směrem k ní. "Nechala jsem vyniknout její ženskost a smyslnost." Pokrčila rameny.
"No právě!" zavrčel jsem a nervózně se ošil. Praštila mě do ramena. "Hej!" Fajn, to jsem si zasloužil.

"Ashlyn, že si mě jednou vezmeš za muže?" S otevřenou pusou jsem se podíval na svého syna, klečícího před Ashlyn. Rozesmála se a její oči už nebyly prázdné, ale svítily v nich jiskřičky štěstí. Byl jsem Princovi vděčný.
"Až budeš dospělý, tak já už budu stará…" Pohladila ho po vlasech a pomáhala mu vstát. Byl dotčený.
"Hele, je mi skoro sedm…"
"No, vidíš, to je 11 let než budeš dospělý a mně bude 30!" Princ se zamračil a přemýšlel.
"Stejně budeš hezká…"
"Budou hezčí dívky než já, určitě si nějakou vybereš." Pomalu se sehnula, pomocí rukou nahmatala jeho tvář (on ji víc než ochotně nastavil!) a dala mu pusu.
"Tak já si to ještě rozmyslím," posmutněl.
"Tak až ti bude patnáct a pořád o to budeš stát, tak tě vezmu na rande." Vyrazila mi dech a ona jakoby si uvědomila svou chybu, tak se podívala směrem k nám. Bude se s námi ještě stýkat? Já bych rád…

"A dostanu takovou tu velkou pusu, jakou dostává táta od maminky?"
"Princi!" Oba jsme s Lisou zvýšili hlas. Ashlyn se opět smála. "Běž si raději ustlat," řekl jsem mu. Chvíli jsem si myslel, že mě neposlechne, ale nakonec se tak nestalo. Svěsil ta malinká, ale již odvážná ramínka a odcházel, mumlající si pro sebe.
"Omlouvám se," otočila se k nám Ashlyn, ale nemohla se přestat smát. Byla tak krásná, když v jejích očích nesídlil smutek.
"To nic," usmál jsem se. "Pojď, Ashlyn, měla by ses nasnídat, než vyrazíš…" Lisa ji vzala za rameno a odváděla do jídelny, i když se jí Ashlyn snažila říct, že před školou nikdy nesnídá. No, Lisa je hold Lisa.
***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sany Sany | 17. června 2013 v 20:13 | Reagovat

Ráno jsem narazila na tvůj blog a musím ti říct... no teda! Ty píšeš úžasně a já ti za to děkuju! :-D Hledala jsem povídky o Michaelovi, našla jsem tvoje a dokonale jsem se do nich ponořila. Je to krásný pocit, je to jako bych tam byla s nimi. Máš talent a ještě jednou ti za něj moc děkuju. :-)  :-P :D

2 Bramborka Bramborka | E-mail | 17. června 2013 v 22:32 | Reagovat

[1]: Moc Ti děkuji za první komentář na tomto blogu. Je to pro mě jako dostat nějakou cenu! Miluji psát o Mikovi a to, že se to ostatním líbí, je pro mě ... nedokážu to popsat. Budu ráda, když zavítáš i později. Bramborka :-)

3 Zuzy Zuzy | Web | 23. června 2013 v 20:36 | Reagovat

Táák Bramborko, dohnala jsem co se dalo..  :-)♥ Vyvíí se to parásně, zdá se mi, že Mike by měl nejraději Ashlyn,  pod svým chranitelským křídlem a taky si všímá jak ženy a navíc Lisa nám pěkně žárlí a proto se tak dohadují, navrhuju vyměnit Lisu za Ashlyn!:D :D ale ty děti jí beru kouzelně.. zlatíčka, prostě po Mikovi !!Tak si prosím další díleček.. ♥

4 Kesi Kesi | 28. listopadu 2013 v 12:24 | Reagovat

Ahoj bramborko :) neboli autorko.
Přečetla jsem všechny dílky, no co víc k tomu dodat? Krátce řečeno ten příběh hltám! Vidíš Majka tak, jak ho vidím i já a dokážeš to kouzelně vše popsat. Ty detaily jsou prostě luxusní :) jen tak dál a prosím netrap nás čtenáře moc dlouho s čekáním ju? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama